Mnozí z nás se v koupelně rádi obklopují předměty, pokud už ne přímo historickými, tak alespoň takovými, které navodí atmosféru interiéru před pár století. Naše romantické představy o koupelnách našich předků se přitom přibližují historické skutečnosti někdy více, někdy méně. Jak, kde a v čem se starali o čistotu svého těla například šlechtici na přelomu 18. a 19. století? Velmi jasný obraz si můžete udělat, pokud nahlédnete do koupelen Andrássyovců v Betliarska kostele.
Andrássyovců patřily už od 17. století k vlivné uherské šlechtě a jejich sídla byly zařízené přiměřeně jejich postavení. V letech 1880 až 1886 nechali přestavět svůj zámeček v Betliari tak, aby vznikl lovecký objekt s pokoji pro hosty, který by poskytoval na tu dobu maximální komfort. V tomto reprezentačním sídle potom přijímali hosty, s nimiž projednávaly hospodářské vztahy a objednávky pro své průmyslové podniky (Andrássyovců vlastnili okolní doly a železárny), a organizovali pro ně okázalé hony v tamních rozsáhlých lesích. Kromě honosně zařízených pokojů zde měli hosté k dispozici také tehdy špičkové hygienická zařízení.
V kostele je šestnáct luxusně zařízených koupelen (na každém podlaží čtyři), většinou umístěných ve čtyřech rohových věžích. Každá je vykachličkovaných originálními, pravděpodobně nizozemskými kachlemi, vybavená vanou, umyvadlem, splachovacím klozetem a bidetem. Zajímavostí je, že každá z koupelen je jiné barvy a na každé kachličky je namalovaný jiný motiv.
Myli se stejně jako my?
Koupelny hraběte Andrássyho
Jaký byl vztah našich předků k hygieně? Velmi různorodý – podle individuality a společenského postavení (podobně jako dnes), ale i období a místa a z toho vyplývajících zvyklostí a kulturních podmínek. Vůbec však neplatí přímá úměra mezi výškou letopočtu a vyspělostí hygienických zařízení. V průběhu věků se vztah lidí k vodě měnil spíše po jakési sinusoidě. Například minojská (krétská) civilizace přibližně v 18. až 15. století před n. l. patřila k poměrně čistotný – v paláci v Knossu byla vybudována rozsáhlá vodovodní a kanalizační síť z keramických potrubí, používaly se splachovací záchody a ve vykachličkovaných koupelnách byly sprchy. Dá se říci, že jejich hygienické návyky a zařízení by nám byly velmi sympatické. V hlubokém středověku, tedy o více než 2 500 let později, však měli v Evropě diametrálně odlišné představy o čistotě, než jsou naše dnešní. Na hradech se výkaly „zkrášlovaly“ zdi pod takzvanými proveďte a nedostatečná hygiena byla i jedním z důvodů úspěšného šíření ničivých epidemií, ve středověku takových častých. V 15. století renesance pomalu vzkřísila i kladný vztah lidí k vodě a čistotě těla, baroko bylo naopak známé svou voňavkovou pseudohygienou a škrabadlo, kterými se řešily některé důsledky příliš vzácného mytí. Když přišla v druhé polovině 19. století (což bylo relativně nedávno) do Vídně císařovna Alžběta, populární Sissi, nenašla na zámku ani jednu koupelnu. František Josef I. si vystačil s lavorem. Sissi si tu musela vybavit vlastní koupelnu, která by vyhovovala jejím představám.
V Betliari zařídili koupelny pravděpodobně koncem 19. nebo začátkem 20. století, kdy byla do zámku zavedena voda. Tehdejší baterie se v mnohém podobají současným. Stojánkové umyvadlové baterie měli ještě zvlášť výtok na studenou a zvlášť na teplou vodu, ale na sprchách jsou již směšovací baterie s přepínačem – na stejný systém jsme zvyklí iv dnešních koupelnách. Andrássyovským představám o hygieně a komfortu už před více než sto lety rozhodně nevyhovoval lavor a džbán s vodou, položené na stolku v ložnici. Už tehdy jim studená i teplá voda přitékala a odtékala aniž museli vynaložit větší úsilí – stačilo otočit kohoutkem.
Andrássyovců byly již před více než sto lety velmi pokrokoví lidé a určitě to nebyli žádní ufúľanci.
